Nadčasový fotograf Lukáš Dvořák

Dnešní doba je dobou fotografie. Všichni, co dostali od rodičů telefon s fotoaparátem, si hrají na fotografy a denně zahlcují sociální sítě desítkami fotografií na oslavu jejich vlastní důležitosti, snažíc se ostatní přesvědčit jak pestrý a bohatý žijí život. To ale není fotografie.

Fotografie je pro mě moment, kdy se díváte na lidi – město – přírodu – situaci v takovém rozpoložení, které můžete cítit. Kde z fotografie města můžete nasát jeho atmosféru, z portrétu člověka vnímáte jeho náladu a z fotky přírody na Vás sálá ono mystérium, které tam jezdíme načerpat. To správné oko na ten správný detail má u nás jen několik málo lidí a já se považuji za šťastného, že jednoho z nich mohu nazývat svým kamarádem.

Lukáš Dvořák je mladý, dynamický, kreativní, inteligentní a nesmírně vyrovnaný člověk. Spolupracujeme spolu v různých časových intervalech již dobře 8 let a nikdy jsem ho neviděl ve stresu, naštvaného nebo bez úsměvu. I když je to jeden z nejlepších fotografů naší země a jeho dílo se šíří po celém světě, nikdy neucítíte ani náznak egoismu. Naopak. Pokud by měla být v naučném slovníku ilustrace ke slovům „pokora“ nebo „skromnost“, bude tam jeho fotografie.

Lukášovým hlavním oborem je módní fotografie. Svou individuální uměleckou tvorbu pak zaměřil na převážně černobílou fotografii, která je nabitá smyslností. Nemá rád označení „akty“, ale nahá ženská přirozenost dokonale utváří celkovou náladu každého jeho díla.

Jelikož fotí spoustu krásných modelek a žen, zajímal mě Lukášův názor právě na ženy a na věci, které jsou s krásou spojené. Co pro člověka, který krásu vnímá specifickým způsobem, znamená atraktivita?

„Atraktivní žena se podle mě vkusně a elegantně obléká, má přirozené vlasy bez barvy, je inteligentní, je upřímná, lidská a má smysl pro humor. Takových už je málo. Jsem rád, že jsem jednu takovou skvělou a velmi atraktivní již našel J “, dodává s úsměvem. Já jen chci dodat, že Lukáše bude brzy čekat svatba a věřím, že šťastné manželství J

„Když fotím modelku, hledám její krásu, její ideální úhel. Extrahuji její emoce. Většinu práce ale musí udělat ona. Pokud má v sobě život a zkušenosti, dokáže být krásná i na kameře.“

Lukáš nepovažuje obecně propagovanou dokonalost za důležitou:
„Menší nadváha nebo asymetrie obličeje nic není. To spíš řeší jen ženy mezi sebou a chlapi to ani nevidí. Příroda vytvořila asymetrii naschvál. Ideální žena podle mě má sportovní postavu a není vychrtlá. Její lýtka mají přirozený tvar, má širší ramena a zadek. Módní průmysl dnes dělá z holek jen rovné nosiče oblečení, ale já s tím nesouhlasím.“

Chcete-li se dát na dráhu modelingu, pak Vám Lukáš radí začít už tak ve 14 letech, protože vývoj v modelku a načerpání zkušeností trvá dlouho. Nejzajímavější pak bývají ženy mezi zhruba 22 a 27 rokem.

Lukášova tvorba připomíná akty, ale on sám to označení nemá rád. Zajímalo mě, jestli je těžší fotit nahou ženu než oblečenou:
„Není to těžší. Je to mnohem klidnější práce a člověk má naprostou svobodu při tvorbě. Když už se modelka rozhodne nafotit akt, tak je s tím smířená nebo jí to nějakým způsobem láká. Mé podání aktů je více uměleckého charakteru, nahota není primární. Funguje spíše jako přirozenost. Proto se mé modelky vždy cítí být samy sebou a jsou tak na fotografiích svobodné. Fotografie je osvobození a vítězství nad sebou samou. Ženy, které fotí akty, jsou většinou velmi silné osobnosti s hodně vysokou inteligencí. Jsou srovnané a nehoní se za chtíči moderní civilizace.“

Krom tvorby samotné pořádá Lukáš spoustu přednášek nebo workshopů, kam všichni z Vás máte šanci se přihlásit a načerpat tak jeho znalosti. Baví ho předávat zkušenosti, protože věří v kolektivní schopnosti. Vzděláním ostatních se totiž zvýší konkurence na trhu a tím i výsledná kvalita.

Jeho fotografie dnes najdete takřka výhradně v galeriích. V době konzumu, kdy si lidé neváží téměř ničeho, mají být Lukášova díla výjimečnou záležitostí. Pokud si chcete jeho fotografie pořídit, pak jako první zkuste stránky „www.lukasdvorak.net“

Největším profesním úspěchem Lukáše Dvořáka jsou dvě věci. Jednak focení pro italskou Vanity Fair, kde byl se svým editorialem mezi dvěma nejlepšími módními fotografy světa – Patrickem Demarchelierem a Stevenem Meiselem.

Druhou polovinou profesního úspěchu je fakt, že díky Lukášově „domovské“ galerii v Německu, jsou jeho fotografie umístěny do 50 měst po celém světě, mimo jiné v New Yorku, Tokiu, Moskvě, Paříži, Miláně, Londýně, Curychu a dalších. Za poslední 3 roky v galeriích prodal přes 800 fotografií.

Pro jaké časopisy aktuálně fotíš a jaký „trh“ je pro Tebe tím hlavním?
„Fotil jsem prakticky všechny největší tituly u nás a v Itálii. Magazíny jako Marie Claire, Harper’s Bazaar, Vanity Fair, Flair, Woman, Cosmopolitan, Playboy, Gioya, GQ, Dolce Vita atd. V poslední době dělám většinou s mladými kreativními magazíny jako Karin and Raul (za jeho cover jsem dostal ocenění New York Times), Factice, Flanelle, Yume, Normal, D, P magazine atd.

Jinak působím všude, kam mě pozvou. Tento rok jsem vydal hromady zahraničních publikací, ale fotím většinou pouze v Evropě. Prodeje fotek za mě řeší galerie, takže s tím nemám žádné starosti.“

Když Lukáš relaxuje, tak naplno. Má rád buď hory bez lidí anebo chladné moře, také bez lidí. Jezdívá za divokou přírodou a svůj pracovní nástroj dokáže odložit a na práci nemyslet. Jak říká „Fotím buď naplno anebo vůbec“.

Ve dnech, kdy budete číst tento rozhovor, již bude pravděpodobně na cestě do Milána, kam se přesouvá. A proč?
„Je to hlavně pracovní rozhodnutí. Bohužel mě ČR hodně zklamalo, hlavně v lidech. Obrovská míra individualismu, honba za penězi, arogance a totální selhání morálky i tradice mě donutila odejít. Svět se tu naprosto rozpadnul, pravidla přestala existovat a ti kdo umí, nejsou vítáni. Miláno je pro mě návrat ke kreativitě a tradicím.“

To je fakt, se kterým nemohu nesouhlasit a upřímně mi tu Lukáš bude chybět. Naštěstí jsem v Miláně také dost často, takže dnešní rozhovor s tímto talentovaným umělcem, plným lidskosti, rozhodně není posledním. Lukáš Dvořák je člověkem, se kterým je radost se setkat, mluvit a pracovat. Pokud jste měli to štěstí, pak víte, o čem mluvím. A pokud zatím ne – není všem dnům konec 🙂

 

Napsat komentář